Rumunsko mě vždycky nějak záhadně přitahovalo a lákalo k návštěvě. Hodně se toho u nás napovídalo o nebezpečnosti, zaostalosti a kvalitě silnic a tak nějak jsem pořád návštěvu odkládala. I když ta myšlenka, že bychom strávili dovolenou v Rumunsku u nás padla několikrát, vždycky se plány změnily. Při naši první dovolené s mým mužem jsme dokonce byli na hranicích Srbska a Rumunska v oblasti národního parku Djerdap, ale hranice jsme tenkrát nepřejeli.
Většina Čechů zná Rumunsko hlavně pro jeho hory a když už se tam někdo vydá, tak na na dlouhý přechod nekonečných hřebenů s krátkou zastávkou v Transylvánii, aby se podívali na hrad Bran nebo do oblasti Banátu a českých vesnic. A nebo taky ta motorce hlavně na slavnou silnici Transfagarasan nebo Transalpina. Ano Rumunsko je hornatá země a pohoří jsou dech beroucí, mě ale vždycky lákalo něco jiného. Lákali mě lidé, jejich mentalita a způsob života. Když jsme se pak minulý rok rozhodli, že naši svatební cestu strávíme v Rumunsku, tak jsem měla obrovskou radost. Při plánování cesty jsme teprve zjistili, kolik krás a nádherných míst tato země skrývá a věděli jsme, že jedna 3 týdenní cesta nebude stačit. A bylo tomu tak a letos jsme se vrátili znovu. Rumunsko jsme projeli křížem krážem a viděli spoustu zajímavého. Každá část Rumunska je jiná, s jinou architekturou, jinými lidmi a mísí se tady všechny vlivy, které působily na tuto zemi po dlouhá staletí. Nechci tady psát rozsáhlý cestopis, stejně je lepší si to zažít na vlastní kůži. Chci vám přiblížit rumunskou kuchyni a tak napíšu jen poslední zmínku o neskutečně nádherné oblasti Maramureș. Ta se mi navždy zapsala do mého srdce a vím, že se tam budu vracet už celý život. Lidé tady žijí stejně jako před staletím v nádherných dřevěných domech, ke kterým vedou tradiční vyřezávané brány. Je to úžasný obrovský živý skanzen, kde žijí lidé se srdcem na dlani, milí, přátelští, hrdí a neuvěřitelně opravdoví.