Pohledy z Rumunska

Rumunsko mě vždycky nějak záhadně přitahovalo a lákalo k návštěvě. Hodně se toho u nás napovídalo o nebezpečnosti, zaostalosti a kvalitě silnic a tak nějak jsem pořád návštěvu odkládala. I když ta myšlenka, že bychom strávili dovolenou v Rumunsku u nás padla několikrát, vždycky se plány změnily. Při naši první dovolené s mým mužem jsme dokonce byli na hranicích Srbska a Rumunska v oblasti národního parku Djerdap, ale hranice jsme tenkrát nepřejeli.

Většina Čechů zná Rumunsko hlavně pro jeho hory a když už se tam někdo vydá, tak na na dlouhý přechod nekonečných hřebenů s krátkou zastávkou v Transylvánii, aby se podívali na hrad Bran nebo do oblasti Banátu a českých vesnic. A nebo taky ta motorce hlavně na slavnou silnici Transfagarasan nebo Transalpina. Ano Rumunsko je hornatá země a pohoří jsou dech beroucí, mě ale vždycky lákalo něco jiného. Lákali mě lidé, jejich mentalita a způsob života. Když jsme se pak minulý rok rozhodli, že naši svatební cestu strávíme v Rumunsku, tak jsem měla obrovskou radost. Při plánování cesty jsme teprve zjistili, kolik krás a nádherných míst tato země skrývá a věděli jsme, že jedna 3 týdenní cesta nebude stačit.  A bylo tomu tak a letos jsme se vrátili znovu. Rumunsko jsme projeli křížem krážem a viděli spoustu zajímavého. Každá část Rumunska je jiná, s jinou architekturou, jinými lidmi a mísí se tady všechny vlivy, které působily na tuto zemi po dlouhá staletí. Nechci tady psát rozsáhlý cestopis, stejně je lepší si to zažít na vlastní kůži. Chci vám přiblížit rumunskou kuchyni a tak napíšu jen poslední zmínku o neskutečně nádherné oblasti Maramureș. Ta se mi navždy zapsala do mého srdce a vím, že se tam budu vracet už celý život. Lidé tady žijí stejně jako před staletím v nádherných dřevěných domech, ke kterým vedou tradiční vyřezávané brány. Je to úžasný obrovský živý skanzen, kde žijí lidé se srdcem na dlani, milí, přátelští, hrdí a neuvěřitelně opravdoví.

Burek

Burek má pravděpodobně kořeny v Osmanské říši, není tedy divu, že tento pokrm je velmi oblíbený po celém Balkánu a Turecku. Pokud jste trávili někdy dovolenou v Chorvatsku či jinde na Balkáně, určitě jste na tuto dobrotu narazili. Burek se dostal i k nám a můžete ho koupit v arabských rychlých občerstveních s kebabem.

Jde o pokrm připravený plněním filo těsta nebo yufky, což jsou tenké plátky chleba. Tvary můžou být různé. Jednotlivé vrstvy se mohou dávat do pánve a pak zapéct v troubě a pak se krájí na trojúhelníkové kousky, nebo se zabalí do těsta do formy bochníku a pak s tím do trouby, nebo se pečou i malé kousky ve tvaru párků, bochánků nebo se pečou smotané do velkého šneku. Mohou se i smažit v malých balíčcích.

Náplně burku jsou taky rozličné. Protože jsem docela na maso, tak moje nejoblíbenější náplň je masová. Ráda mám ale i sýrovou, houbovou nebo špenátovou. Vyzkoušejte na co máte chuť a nezapomeňte popustit uzdu svým nápadům a udělejte si nějakou náplň podle sebe.

Kolaudace v plném proudu část II.

Jak jsem slíbila, dnes se opět vrátíme k tématu koaludací a a představím vám pokrmy, které se podávali na naší kolaudaci rodinné. Pojali jsme ji jako slavnostní oběd a poobědové posezení.  A protože byl oběd slavnostnější, tak jsem do menu zařadila pokrmy tradiční a klasické. Ten den bylo fakt horko, byl to jeden z nejteplejších letních dnů, proto jsem připravila menu odlehčené a hodně letní. Můžete se tedy těšit na vitello tonnato, šaltibarščiai a saltimboccu. Děti dostaly domácí jahodové nanuky a jako dezert jsme měli báječný medovník o mé tety Olinky. Třeba se pod článkem s vámi o svůj recept podělí.

Tento druhý díl jsem nakonec psát vůbec nechtěla a to proto, že fotky jsou fakt hrozné, V tomto druhém díle ještě poněkud horší než v předchozím. Už jsem ovšem jednou tento díl slíbila a bylo mi připomínáno, že hosté z této kolaudačky touží po receptech a že se s nimi prostě musím podělit. Jídla jsou to prostě natolik výtečná, že jsem se nakonec rozhodla, že vás o ně nesmím ochudit. 

Ještě se musím pochlubit s dárkem, který jsem na jedné z kolaudací dostala od svých kamarádek. Dostala jsem totiž samotný červená rendlík! Chci poděkovat nejen holkám, ale všem našim návštěvám se kterými jsem strávili celé léto za všechny návštěvy a dary. Takže moc všem díky! Moc jsme si to užili.

Tafelspitz

Když se vás někdo zeptá, jakou znáte nejtradičnější vídeňskou specialitu, zřejmě vás jako první napadne vídeňský řízek neboli wiener schnitzel s bramborovým salátem. Zkušenější si jistě ještě vzpomenou na sladkosti typu sachr dort (Sachertorte),  jablečný štrůdl (Apfel Strudel) nebo trhanec (Kaiserschmarren) Specialtu, o které je dnešní článek, pak už zmiňují většinou jen ti, kteří o vídeňské kuchyni alespoň něco málo vědí, nebo ve Vídni pobývali, či se zajímají o gastronomii. Není ovšem nic vídeňštějšího, než právě tafelspitz. I ten zmiňovaný řízek pochází z Itálie :)!Je to taková delikatesa, že pokud byste měli ochutnat byť jen jedno jídlo při vaší návštěvě Vídně, určitě si nenechte ujít právě tafelspitz. Ke všemu způsob podávání tohoto jídla je hotový rituál! No co víc si přát? Snad jen najít místo, kde tuto vyhlášenou dobrotu ochutnat. Tím místem je ve Vídni bez jakýchkoli pochybností restaurace Plachuta.

Věčná chuť věčného města

Italská kuchyně patří bezesporu ke kuchyním, které ovlivnily nejen evropskou, ale celou světovou gastronomii. Přes tento fakt a ve světě zaběhnutému pojmu italská kuchyně, samotní Italové spíše rozeznávají kuchyni krajovou to znamená např. benátskou, boloňskou, neapolskou, římskou.. 

A právě o té římské (cucina romanesca) bych vám chtěla něco málo povědět a dát vám pár tipů na to, co v tomto věčném městě ochutnat a kam zajít. Právě jsem se totiž vrátila z krásného týdenního pobytu v Římě. Z města, které se do historie zapsalo nejen na poli dějin lidstva, ale také na poli gastronomickém.

Oko do kuchyně polské a pobaltské

Chudák rendlík delší dobu zahálel z důvodu delší nemoci a dovolené v severním Polsku a Pobaltí. Takže to jdu rychle napravit. Inspirací pro tento příspěvek je právě dovolená, kterou jsme strávili v severním Polsku a Pobaltí (tedy v Litvě, Lotyšsku a Estonsku).

Ostrov Saaremaa

Turisticky jsou tyto země hodně opomíjené, přestože toho mají hodně co nabídnout. Nádhernou přírodu, magická města, přátelské lidi, zajímavou kulturu blízkou té naši... Jsem na jednu stranu ráda, protože tam můžete najít překrásná zapomenutá místa. Můžete nechat nikým nerušeni plynout čas, tak jakoby neexistoval  a užívat si přírodu a klid. Na stranu druhou si tyto země určitě pozornost zaslouží.

Ochutnávka z Třeboňska

Před nedávnem jsem strávila týden v krásném prostředí Jižních Čech, konkrétně v Chlumu u Třeboně. Už když jsme přijížděli, tak mě nadchla zdejší malebná krajina se svými nespočetnými rybníky( popravdě se spočítat dají a je jich kolem 460), a nádhernými selskými staveními. Překvapilo mě jak málo je tato oblast postižena socialistickou zástavbou, díky čemuž si uchovala svůj původní ráz. Je to zřejmě tím, že oblast leží v pohraničí a nebyla to pro minulý režim tak lukrativní oblast.