Cuketovo-rajčatová polévka s quinoou

Další recept, kde využijete cuketu, navíc se super potravinou quinoou, kterou uděláte radost vašemu tělu. Quinoa je obilnina, která je známá jako potravina Inků, tudíž se jedla už před 5000 lety. A proč super potravina? Obsahuje totiž celkovou bílkovinu, tedy všechny esenciální aminokyseliny potřebné pro náš organismus. Je bohatá na vlákninu (které není nikdy dost), obsahuje vápník, hořčík, železo, fosfor, mangan. Disponuje vyšším množstvím betakarotenu, riboflavinu (vitaminu B2) a vitaminu E. Inky byla quinoa nazývána Chisya mama – matka zrno a je známo přes 250 jejich druhů. Využití quinoy je pestré od sladkého pečení, přes saláty, přílohy, slané zapékané pokrmy... takže si ji neváhejte pořídit a něco vyzkoušet. Třeba tuto polévku.

Caldo verde

Caldo verde je polévka. Je to tradiční Portugalská polévka. Výborná polévka. Polévka v Portugalsku podávaná hlavně o svatbách a narozeninách. Polévka jejíž hlavní ingrediencí je kadeřávek. Teda lépe řečeno druh kadeřávku caldo negro. Kadeřávek je výborný druh kapusty. Tento druh kapusty vám vydrží na zahradě i v zimě. Proto si ho určitě nasaďte. Konec zprávy v českém jazyce.

Kyselá koprová polévka s hlívou

Tento recept je inspirován krkonošskou polévkou známou jako "Zalítačka". Je to taková trochu ošizená kulajda, kterou mám fakt ráda a chtěla jsem vyzkoušet něco podobného a krajového abych si rozšířila repertoár a hlavně využít hlívu v takovéto polévce. Každopádně je výborná, originálně se do ní používají normální houby z lesa místo hlívy.

Kdysi jsem na tento recept někde narazila, zapamatovala si jméno a zhruba přípravu, ale už nevím kde jsem na ni narazila a ani strejda google nepomohl. Nikoho v Krkonoších neznám, abych si recept ověřila a ani jsem v těchto končinách dlouho nebyla, že bych se zeptala. Takže pokud máte někdo originální recept na Zalítačku, tak budu ráda, když se s ním podělíte.

Kyšková polévka od Míši D.

To jsme si tak jednou pěkně popily gin s kamarádkou Míšou, že jsem druhý den telefonovala záchodovou mísou někam až na Měsíc. Bylo mi tak špatně, že jsem nemohla ani návštěvu obědem pohostiti, takže musela návštěva pohostiti mě. Michaela je zdatná kuchařka a ví, co se sluší a patří, takže mi uvařila výtečnou vyprošťovací polévku. Ona jako ze své podstaty asi ta polévka vyprošťovací není, mě ale vytáhla z nejhoršího. Možná by postavila na nohy i Meresjeva (nezasvěcení si načtou knihu Příběh opravdového člověka). A byla tak výborná, že jsem od ní vyprosila recept a svolení, že se o něj můžu podělit na Rendlíku. Polévku zařazuji do svého seznamu nejoblíbenějších polévek. Polévky, která je na tomto seznamu, dokážu sníst sama celý hrnec. Ale tím bych se asi chlubit neměla. No pojďme na ten zázrak

Mrkvová polévka se zázvorem

Tuto polévku si musíte udělat alespoň jednou za zimu. Když přijdete vymrzlí z procházky, zalezte pod deku a pěkně si ji vychutnejte. Krásně vás zahřeje a zázvor vás navíc ochrání před chřipkou, rýmou a nachlazením. Tento kořen je stále pro některé lidi exotickou surovinou a bojí se ho používat. Já ho mám moc ráda a kromě polévky z něho dělám sirup, přidávám do mnoha asijských pokrmů a dokonce ho najdete v mnoha staročeských receptech. A věděli jste, že si zázvor můžete vypěstovat doma v květináči? Stačí dát do hlíny kousek oddenku s pupeny (pupeny nahoru) a dát na slunné a teplé místo. Za několik týdnů vám začne růst a vy se můžete těšit na úrodu. Navíc ho pak znovu můžete zasadit a to opakovat dokud vás to bude bavit.

Pojďme ale na slíbenou polévku.

Avgolemono - řecká citrónová polévka

Avgolemono je úžasná polévka, pocházející z Řecka. Jestli na vás leze podzimní chmura, únava, máte kocovinu či na vás jde nějaká nemoc, zkuste si ji uvařit. Základem je poctivý kuřecí vývar, který je zahuštěný vejcem s citrónem. U této polévky zcela platí, že v jednoduchosti je síla a budete překvapeni, jak z tak málo ingrediencí vykouzlíte báječný pokrm a určitě si rozšíříte repertoár vašich oblíbených polévek.

Pikantní sladkokyselá polévka

Tato polévka je inspirovaná klasickou pekingskou sladkokyselou polévkou, kterou si můžete dát v každém asijském bistru. Základem je úžasný silný kuřecí vývar, který dělám s čerstvou chilli papričkou.

Rajčatová chlebová polévka (Pappa al Pomodoro)

Rajčatových polévek není nikdy dost a dobrých receptů ve dnech, kdy rajčata dozrávají už tím tuplem. Proto se s vámi chci o jeden velice dobrý podělit, určitě se zamilujete na první ochutnání. Tato polévka má své kořeny v Toskánsku. Na recept použijte vyzrálá voňavá rajčata, nejlépe odrůdy San Marzano. Pokud zrovna není sezóna, pak použijte rajčata z plechovky. Chléb použijte italský bílý nejlépe dva dny starý. Recept ale funguje i s našim chlebem.

Mangoldová polévka

Letos jsem zahradě zasadila 3 druhy mangoldu, tak teď zkouším vymýšlet různé recepty, kde ho používám. Více méně se hodí na to samé jako špenát, s tím rozdílem, že je hodně aromatický, takže třeba do zeleninové polévky ho přidávám trochu méně než bych dala špenátu. 

Mangold je výborný při léčbě chudokrevnosti, pročišťuje krev a uplatňuje se při léčbě nádorových onemocnění. Je mírně projímavý a obsahuje velké množství kyseliny šťavelové.

Zkuste si uvařit tuto výtečnou polévku:

Španělská fazolačka

Polévka vonící chorizem a uzenou paprikou, která vás překvapí svou intenzivní chutí. Pokud máte rádi kyselé, pak ji určitě vyzkoušejte. Můžete přidat místo sladké papriky chilli papričku a polévka vás krásně v zimně zahřeje a v létě ochladí. Ideální podávat ji kdykoli :)

Není to žádný originální recept španělské kuchyně, polévku jsem si tak pojmenovala kvůli chorizu, uzené paprice a rajčatům. 

Dvě jarní polévky

Konečně to vypadá, že jaro je tady. Na zahradě rozkvétají květiny a všechno začíná pučet. Zimní kabát a boty jsem konečně mohla schovat do skříně a nazula tenisky ve kterých můžu vyrazit sbírat první jarní bylinky, které jsou tak skvělé a plné nového života. U nás k jaru neodmyslitelně patří polévka, které doma od nepaměti říkáme tradiční. Když je na stole, jaro je tady. Její součástí jsou totiž mimo jiné mé nejoblíbenější jarní bylinky a to kopřiva a popenec (moje babička mu říkala opoňka). Mám vzpomínku jako hodně malé dítě, kdy mě právě babička posílala na zahradu, ať se jdu podívat, jestli už tam nějaké bylinky do polévky nenajdu. A pak stála polévka na stole a krásně voňela máslem, zeleninou a právě bylinkami. Vyvolává ve mě emoce tepla domova a právě jakési jistoty, že je tady zase jaro a nový začátek.

Druhou polévkou, kterou vám dnes představím je také polévka z jarních bylinek. Tato ale neobsahuje zeleninu a hlavní složkou jsou právě bylinky. Říkám ji jarní bylinková. Do ní si nasbírejte všechny jarní bylinky, které teď najdete a uvaříte si z nich skvělý jarní životabudič. V mladých bylinách je totiž ukryta esence života, který se právě všude kolem nás probouzí. Můžete použít tyto bylinky: medvědí česnek,  kopřivu, popenec, listy řebříčku, sedmikrásku, fialku, okvětní lístky pampelišky, petrklíč, petrželku,...  Prostě to, na co narazíte při jarní procházce. Nejlépe bude, když budete mít alespoň tři druhy.

Vaječná polévka s tofu

Už vás nebaví klasický kuřecí, hovězí a pro vegetariány zeleninový vývar a chtěli by jste vaše polévky posunout kousek dál? A taky oslnit své strávníky, jak jste skvělý kuchař? Přidejte do vývaru pár ingrediencí a budete mít polévku zcela odlišnou, originální a chutnou natolik, že vždycky když budete dělat vývar s nudlemi, tak budete váhat jestli si nemáte raději udělat tuto.

Mléčná uzená polévka

I když mléčné polévky nebývají moc oblíbené kvůli traumatům ze škol a školek a spoustu lidí nad nimi ohrnuje nos, zkuste tuhle klasickou uzenou  a dejte mléčným polévkám šanci. Je naprosto jednoduchá, výborná a připravíte ji ve mžiku.

Husa pro 4

Do našich krajin se vrací zvyk svatomartinské husy. Stává čím dá populárnější  a z vesnických domácností a statků se dostává i do měst a nejedna restaurace v období martinských posvícení husu připravuje. 

O tomto zvyku se tradují dvě legendy. Prvá praví, že husy rušily svatého Martina při kázání, tak teď pykají na pekáči (opravdu mírumilovné řešení) a druhá říká, že se svatý Martin ze skromnosti před volbou biskupem skrýval v husníku, ale že ho husy kdákáním prozradily (ne méně mírumilovné řešení, jak to husám oplatit) (zdroj).

V naši rodině se zvyk péct na Martina husu nedodržoval. Babička z otcovy strany sice husy chovala, ale nevzpomínám si, že bychom u ní někdy husu jedli. Ale důkazem, že je opravdu měli jsou peřiny, které ještě vlastníme. Když byla malá moje maminka, tak husy chovali taky. Říkala mi ale, že je nikdy nejedli na Marina. Prý spíše přes vánoční svátky nebo obecně v zimě. Já jsem tuto tradici u nás před lety zavedla a tak žádný rok husa na Martina nesmí chybět. Když husu zrovna nepeču, tak si na ni někam zajdeme. 

Vy si ji ale udělejte kdykoli, i když čerstvá husa se kromě období Martina špatně shání. Mraženou ale najdete skoro v každém marketu. Nezapomeňte ji rozmražovat pozvolna v lednici. Maso pak bude chutnější a šťavnatější.

Příprava svatomartinské husy je velice jednoduchá, ale míváme problém ji celou sníst. Jíme ji několik dní a aby se nepřejedla, tak z ní dělám několik pokrmů. Proto kromě samotného receptu na svatomartinskou husu přináším tipy na další jídla, které jdou z husy ještě udělat, aby jste celou dobu nejedli jen husu se zelím. Pokud se vás ale sejde více třeba 6-8 lidí, pak husu sníst zvládnete. 

Kolaudace v plném proudu část II.

Jak jsem slíbila, dnes se opět vrátíme k tématu koaludací a a představím vám pokrmy, které se podávali na naší kolaudaci rodinné. Pojali jsme ji jako slavnostní oběd a poobědové posezení.  A protože byl oběd slavnostnější, tak jsem do menu zařadila pokrmy tradiční a klasické. Ten den bylo fakt horko, byl to jeden z nejteplejších letních dnů, proto jsem připravila menu odlehčené a hodně letní. Můžete se tedy těšit na vitello tonnato, šaltibarščiai a saltimboccu. Děti dostaly domácí jahodové nanuky a jako dezert jsme měli báječný medovník o mé tety Olinky. Třeba se pod článkem s vámi o svůj recept podělí.

Tento druhý díl jsem nakonec psát vůbec nechtěla a to proto, že fotky jsou fakt hrozné, V tomto druhém díle ještě poněkud horší než v předchozím. Už jsem ovšem jednou tento díl slíbila a bylo mi připomínáno, že hosté z této kolaudačky touží po receptech a že se s nimi prostě musím podělit. Jídla jsou to prostě natolik výtečná, že jsem se nakonec rozhodla, že vás o ně nesmím ochudit. 

Ještě se musím pochlubit s dárkem, který jsem na jedné z kolaudací dostala od svých kamarádek. Dostala jsem totiž samotný červená rendlík! Chci poděkovat nejen holkám, ale všem našim návštěvám se kterými jsem strávili celé léto za všechny návštěvy a dary. Takže moc všem díky! Moc jsme si to užili.

Vůně východu

Jestli jste právě dostali chuť na špetku exotiky s vůní orientu jste tu správně. Dnešní příspěvek vám představí jednoduchý oběd nebo větší večeři ve východním stylu, která je inspirována tradičními recepty a to jihoindickým madrásem a vietnamskou polévkou Phở gà.

Polévku můžete v létě podávat jako samostatný pokrm, je skvělá, když je venku vedro a my nemáme na nic moc chuť. Polévka totiž obsahuje čerstvé chili papričky, které jsou paradoxně skvělým pomocníkem pro tělesnou termoregulaci. Ne nadarmo je chilli oblíbené ve všech zemích kde je pořádná výheň. Horkost v ústech otevírá póry po celém těle. člověk se začne potit a v důsledku toho klesá naše tělesná teplota. Dalším důvodem proč je chilli oblíbené v teplejších krajích je i to, že způsobuje změny na žaludeční sliznici, která pak snese kde co (kontaminované i zkažené potraviny). Nebojte o tom ale psát  nebudu.

Houbová polévka s majoránkovým kapáním

Houbařská sezóna je plném proudu a mnoho z vás se domů vrací s plnými košíky hub. Někteří do lesa na houby nechodí vůbec, ale třeba mají tu možnost si nějaký ten hříbek koupit na trhu, či na nějaký narazí při procházce lesoparkem. My se na houby chystáme dnes a věřím tomu, že se domů s prázdnou nevrátíme.

Na polévku kterou vám představím, ale nebudete potřebovat ani plný košík ani půlku košíku ba dokonce i deset hub je moc. Teď se podržte na polévku vám budou stačit dvě ano opravdu pouze dvě hezké houby. Mě je donesla maminka, když se byla projít se psy, jeden našla na cestičce za naší zahrádkou a druhý na poli. No vidíte, rostou opravdu všude.

Neděle s rendlíkem

Au. Asi v 7 ráno mě budí rána do obličeje plastovým krunýřem, který má zabránit tomu, aby se Rastík neokousal až na kost a který musí mít v noci nasazený. Je to alergik snad na všechno a taky ho všechno pořád svědí a taky je to pes. Teda pako pes. Neuvědomuje si sám sebe a tak nás při ranní euforii, kdy se nás snaží přivítat do nového dne, radostí potluče. Je odehnán a tak se mi daří znovu usnout. Za chvíli mi ale olizuje obličej a tím mě definitivně probouzí. Zvedám se z postele a jsem ráda, že už je mi lépe. Včera mi nějak nebylo dobře, tak jsem si ani moc neužila večerní grilování makrel a pak hraní kinectu s návštevou. Jé zapomněla jsem říct, že máme návštěvu. Markét s Mardou a Rastík, tak ten je jejich.

Sejdu dolů do kuchyně a chystám všem snídani. 

Ředkvičkování

Právě v tuto dobu je sezóna ředkviček v plném proudu. Je to taky první zelenina, kterou jsme sklidili na naší nové zahrádce. Náš přesun na vesnici sice ještě nebyl dokončen, ale to nám nebrání, abychom už na zahrádce pěstovali nějaké ty dobroty. Nemůžu se dočkat, až se přestěhujeme úplně a budu se všemožným plodinám věnovat tak, jak by si to zasloužily. Z první úrody mám fakt radost a chtěla jsem vymyslet něco nového, jak ředkvičky zkonzumovat. Většinou je jíme na chlebu s máslem, v salátu nebo jen tak či jako přílohu. Protože ale máme ředkviček docela hodně a za chvíli by se nám takto přejedli, tak jsem zkusila trochu experimentovat. V receptech jsem použila bílé ředkvičky, ale určitě můžete použít i klasické červené.

Něco málo o ředkvičce:

Ředkvička ač malá, tak má v sobě spoustu pro nás prospěšných látek. Je to vlastně taková jarní vitamínová bomba (a ta červená tak i trochu vypadá!), která naše tělo probudí po zimním spánku. Obsahuje velké množství vitamínu C a antioxidanty, což má blahodárné účinky na očistu organismu a na posílení imunity. Také obsahuje kyselinu listovou, což ocení hlavně nastávající maminky. Kyselina listová je totiž nezbytná pro zdravý vývoj plodu, hlavně pro vývoj nervového systému. Nejen maminky, ale i dospívající a dospělí kyselinu listovou ocení, protože vám přispěje k pevným nervům a obecně pomáhá k dobré psychické pohodě.

Ředkvičky jsou také bohaté na selen, který podporuje funkci štítné žlázy a dokonce je dobrý pro mužskou plodnost.

Dalším prvkem, které ředkvičky obsahují jsou tzv. hořčičné oleje, které zabíjí špatné bakterie v našem trávicím traktu. Pomáhají tak při nadýmání, střevních a žaludečních potížích a  průjmech. Zároveň působí proti zácpě, protože díky vláknině napomáhají dobré peristaltice střev. Díky svému desinfekčnímu účinku jsou účinné při nachlazení a kašli. Uvolňují hlen a pomáhají při vykašlávání.

Pojďme si tedy konečně něco uvařit.

Tafelspitz

Když se vás někdo zeptá, jakou znáte nejtradičnější vídeňskou specialitu, zřejmě vás jako první napadne vídeňský řízek neboli wiener schnitzel s bramborovým salátem. Zkušenější si jistě ještě vzpomenou na sladkosti typu sachr dort (Sachertorte),  jablečný štrůdl (Apfel Strudel) nebo trhanec (Kaiserschmarren) Specialtu, o které je dnešní článek, pak už zmiňují většinou jen ti, kteří o vídeňské kuchyni alespoň něco málo vědí, nebo ve Vídni pobývali, či se zajímají o gastronomii. Není ovšem nic vídeňštějšího, než právě tafelspitz. I ten zmiňovaný řízek pochází z Itálie :)!Je to taková delikatesa, že pokud byste měli ochutnat byť jen jedno jídlo při vaší návštěvě Vídně, určitě si nenechte ujít právě tafelspitz. Ke všemu způsob podávání tohoto jídla je hotový rituál! No co víc si přát? Snad jen najít místo, kde tuto vyhlášenou dobrotu ochutnat. Tím místem je ve Vídni bez jakýchkoli pochybností restaurace Plachuta.