Kolaudace v plném proudu část I.

Jak už jsem se zmiňovala, jsme zcela přesunuti do nového bydlení a užíváme si to plnými doušky. K přestěhování tradičně patří návštěvy rodiny, přátel a kolegů, kteří přece to nové obydlí musejí zkontrolovat, schválit, někdy snad i pochválit no prostě zkolaudovat. Poslední měsíc je tedy u nás na vlně návštěv a setkání někdy i po mnoha letech a skvěle se bavíme, hodujeme a užíváme si. Samozřejmě k tomu patří i dobré jídlo a tak připravuji a vymýšlím nové a nové pokrmy, jen už nějak nezbývá čas ani energie to všechno sepisovat a fotit. Slíbila jsem ovšem, že dvě z našich kolaudaček nafotím a podělím se s vámi o nějaké tipy na pohoštění. Fotky jsou ale dělány ve spěchu, bez jakékoli přípravy a aranžmá a tak nejsou tentokrát nic moc. Tak buďte prosím shovívaví, pro ilustraci to doufám stačí.

První z kolaudaček, kterou vám představím je kolaudačka, kterou jsme dělali s kolegy z práce. Byla pojata ve jménu piva (měli jsme bečku) a neformálního posezení. Druhá z kolaudačka, kterou vám představím byla spíše slavnostní, rodinná.  Budou rozděleny do dvou článků, protože jediný článek by byl moc dlouhý, na konci by vás to už nebavilo a mohla by vám nějaká dobrota uniknout.  Takže se usaďte a vítejte u nás.

Neděle s rendlíkem

Au. Asi v 7 ráno mě budí rána do obličeje plastovým krunýřem, který má zabránit tomu, aby se Rastík neokousal až na kost a který musí mít v noci nasazený. Je to alergik snad na všechno a taky ho všechno pořád svědí a taky je to pes. Teda pako pes. Neuvědomuje si sám sebe a tak nás při ranní euforii, kdy se nás snaží přivítat do nového dne, radostí potluče. Je odehnán a tak se mi daří znovu usnout. Za chvíli mi ale olizuje obličej a tím mě definitivně probouzí. Zvedám se z postele a jsem ráda, že už je mi lépe. Včera mi nějak nebylo dobře, tak jsem si ani moc neužila večerní grilování makrel a pak hraní kinectu s návštevou. Jé zapomněla jsem říct, že máme návštěvu. Markét s Mardou a Rastík, tak ten je jejich.

Sejdu dolů do kuchyně a chystám všem snídani.