Voňavé pomalu dušené hovězí s hlívou, kapustičkami a bramborovou kaší

Kdo by se byl nadál, ale už je to pomalu kvartál od Vánoc a máme za dveřmi Velikonoce! Venku je ale hnusně, sychravo a dokonce přes noc nasněžilo, takže to vypadá, že se nám ta zima jen tak nevzdá. Mě skolila choroba a tak ležím v posteli a dívám se na to bílo za okny a vzpomněla jsem si právě na Vánoce. Proto vám přináším recept, který jsem během vánoc vařila a který je ideální do takovéhoto počasí. Prohřeje tělo,  naladí mysl a klidně se může hodit na sváteční oběd. Nebo že by páteční večeři při svíčkách? Poslouží dobře i jako nabíječ energie po pobytu venku v tomto nečase. A protože z jídla krásně voní vánoční koření, možná že si při něm na vánoční čas zavzpomínáte

Pastýřský koláč (Shepherd´s pie)

Tento pokrm má v naší domácnosti své stálé místo a vařím ho minimálně jednou za měsíc. V zimním období i vícekrát a vždy ho trochu obměňuji a využívám surovin, které v tu dobu mají svou sezónu nebo těch, které mám prostě zrovna v lednici či z jiné sezóny v mrazáku. Jedná se o klasické anglické jídlo, jehož hlavní složkou je ragú z mletého masa, které se poklade bramborovou kaší a zapéká se v troubě. Původně to bylo jídlo, které spotřebovává zbytky z kuchyně, které ovšem dosáhlo světového věhlasu a nyní se toto jídlo vaří ze surovin čerstvých a pořízených za účelem jeho přípravy. Zkuste si na tento recept vzpomenout třeba ve chvíli, kdy vám zbude nějaká bramborová kaše a vy pro ni nebudete mít uplatnění. Otevřete lednici a začněte čarovat. Do ragú můžete přidat prakticky jakoukoli zeleninu, takže stejně jako to dělávám já, zkuste ji podle sezóny obměňovat.

Voňavá sváteční sekaná

Tato báječná večeře vám určitě udělá radost, když se zmrzlí vrátíte z procházky podzimní malovanou krajinou. Prokřehlí, ale spokojení usedněte do oblíbeného křesílka a zakousněte se do ještě teplé voňavé sekané. Říkáte si sekaná, sekána to přece není žádný kumšt a zvládne ji každý. A není na ni ani nic, co by stálo za takové chvalozpěvy. Vyzkoušejte ovšem tento recept a uvidíte, že tato sekaná je z oblasti labužnického nebe. Když si k ní ještě připravíte křupavé škvarkovo-cibulové dalamánky a otevřete domácí okurčičky, které jste si připravili v létě, nebude to mít žádnou chybu.

Neděle s rendlíkem

Au. Asi v 7 ráno mě budí rána do obličeje plastovým krunýřem, který má zabránit tomu, aby se Rastík neokousal až na kost a který musí mít v noci nasazený. Je to alergik snad na všechno a taky ho všechno pořád svědí a taky je to pes. Teda pako pes. Neuvědomuje si sám sebe a tak nás při ranní euforii, kdy se nás snaží přivítat do nového dne, radostí potluče. Je odehnán a tak se mi daří znovu usnout. Za chvíli mi ale olizuje obličej a tím mě definitivně probouzí. Zvedám se z postele a jsem ráda, že už je mi lépe. Včera mi nějak nebylo dobře, tak jsem si ani moc neužila večerní grilování makrel a pak hraní kinectu s návštevou. Jé zapomněla jsem říct, že máme návštěvu. Markét s Mardou a Rastík, tak ten je jejich.

Sejdu dolů do kuchyně a chystám všem snídani. 

Ředkvičkování

Právě v tuto dobu je sezóna ředkviček v plném proudu. Je to taky první zelenina, kterou jsme sklidili na naší nové zahrádce. Náš přesun na vesnici sice ještě nebyl dokončen, ale to nám nebrání, abychom už na zahrádce pěstovali nějaké ty dobroty. Nemůžu se dočkat, až se přestěhujeme úplně a budu se všemožným plodinám věnovat tak, jak by si to zasloužily. Z první úrody mám fakt radost a chtěla jsem vymyslet něco nového, jak ředkvičky zkonzumovat. Většinou je jíme na chlebu s máslem, v salátu nebo jen tak či jako přílohu. Protože ale máme ředkviček docela hodně a za chvíli by se nám takto přejedli, tak jsem zkusila trochu experimentovat. V receptech jsem použila bílé ředkvičky, ale určitě můžete použít i klasické červené.

Něco málo o ředkvičce:

Ředkvička ač malá, tak má v sobě spoustu pro nás prospěšných látek. Je to vlastně taková jarní vitamínová bomba (a ta červená tak i trochu vypadá!), která naše tělo probudí po zimním spánku. Obsahuje velké množství vitamínu C a antioxidanty, což má blahodárné účinky na očistu organismu a na posílení imunity. Také obsahuje kyselinu listovou, což ocení hlavně nastávající maminky. Kyselina listová je totiž nezbytná pro zdravý vývoj plodu, hlavně pro vývoj nervového systému. Nejen maminky, ale i dospívající a dospělí kyselinu listovou ocení, protože vám přispěje k pevným nervům a obecně pomáhá k dobré psychické pohodě.

Ředkvičky jsou také bohaté na selen, který podporuje funkci štítné žlázy a dokonce je dobrý pro mužskou plodnost.

Dalším prvkem, které ředkvičky obsahují jsou tzv. hořčičné oleje, které zabíjí špatné bakterie v našem trávicím traktu. Pomáhají tak při nadýmání, střevních a žaludečních potížích a  průjmech. Zároveň působí proti zácpě, protože díky vláknině napomáhají dobré peristaltice střev. Díky svému desinfekčnímu účinku jsou účinné při nachlazení a kašli. Uvolňují hlen a pomáhají při vykašlávání.

Pojďme si tedy konečně něco uvařit.

Tafelspitz

Když se vás někdo zeptá, jakou znáte nejtradičnější vídeňskou specialitu, zřejmě vás jako první napadne vídeňský řízek neboli wiener schnitzel s bramborovým salátem. Zkušenější si jistě ještě vzpomenou na sladkosti typu sachr dort (Sachertorte),  jablečný štrůdl (Apfel Strudel) nebo trhanec (Kaiserschmarren) Specialtu, o které je dnešní článek, pak už zmiňují většinou jen ti, kteří o vídeňské kuchyni alespoň něco málo vědí, nebo ve Vídni pobývali, či se zajímají o gastronomii. Není ovšem nic vídeňštějšího, než právě tafelspitz. I ten zmiňovaný řízek pochází z Itálie :)!Je to taková delikatesa, že pokud byste měli ochutnat byť jen jedno jídlo při vaší návštěvě Vídně, určitě si nenechte ujít právě tafelspitz. Ke všemu způsob podávání tohoto jídla je hotový rituál! No co víc si přát? Snad jen najít místo, kde tuto vyhlášenou dobrotu ochutnat. Tím místem je ve Vídni bez jakýchkoli pochybností restaurace Plachuta.

Chili con carne

Chili con carne je jedním z nejtradičnějších jídel amerického jihozápadu. Ano píšu amerického, protože tento pokrm opravdu pochází z Ameriky a ne z Mexika, jak si spousta lidí myslí. V Mexiku sice zdomácnělo a je pro turisty vařeno ve spoustě destinací, ale není to jídlo původní. Charles Ramsdall, spisovatel ze San Antonia napsal: „ chili, jak jej známe, nenajdeme nikde v Mexiku, kromě pár míst, které uspokojují přání turistů. Kdyby chili pocházelo z Mexika, bylo by tu i teď. Speciálně pokud by pocházelo od indiánů, jejichž kulinářské tradice a zvyklosti se nezměnily již staletí“

Železný oběd

A máme tu advent. Vesnice a města se oblékají do svátečního, rozsvěcují se vánoční stromy na náměstích, začínají adventní trhy a my zapalujeme první svíci na adventním věnci. Přichází čas uklidnění, rozjímání a očekávaní příchodu Ježíška na svět v pojetí křesťanských tradic. V dnešní době se ovšem může zdát, že je to mu právě naopak. Odevšad jsme bičováni reklamami a pobízením k nakupování a pocitem, že pokud si tohle vše nekoupíme, nebudou naše Vánoce dobré. Krásné Vánoce ovšem dělá úplně něco jiného. Jsou to lidé s kterými je trávíte a klidná atmosféra plná vzájemné náklonosti a porozumění.  Zkusme se tedy na chvilku zastavit a tuto atmosféru přicházejících Vánoc si užít v klidu a pokoji. 

Udělejte si dobrý oběd, sedněte si se svými blízkými ke stolu, povídejte si a užívejte toho, že můžete být spolu.

Menu na 1. adventní neděli:

Polévka - Krkonošské kyselo

Věčná chuť věčného města

Italská kuchyně patří bezesporu ke kuchyním, které ovlivnily nejen evropskou, ale celou světovou gastronomii. Přes tento fakt a ve světě zaběhnutému pojmu italská kuchyně, samotní Italové spíše rozeznávají kuchyni krajovou to znamená např. benátskou, boloňskou, neapolskou, římskou.. 

A právě o té římské (cucina romanesca) bych vám chtěla něco málo povědět a dát vám pár tipů na to, co v tomto věčném městě ochutnat a kam zajít. Právě jsem se totiž vrátila z krásného týdenního pobytu v Římě. Z města, které se do historie zapsalo nejen na poli dějin lidstva, ale také na poli gastronomickém.

Tatarský biftek

Tatarák je pokrm, kteří jedni bezmezně milují a jiní stejně tak nenávidí. U nás se těší velké oblibě a některé hlasy dokonce říkají, že je tento pokrm v česku populárnější než svíčková. Proto taky bylo jeho zakázání v roce 1987 málem národním smutkem. Zpět do českých restaurací se vrátil až po dlouhých 14 letech, dnes mu ovšem opět hrozí jeho zakázání. Počítá s ním totiž novela zákona o potravinách. více informací např. zde

Původ:

K vzniku tatarského bifteku se váže několik legend.
Nejznámější z nich je,  že se dostal do Evropy s nájezdy kočovných Tatarů. Ti prý kvůli dlouhým přesunům neměli čas na tepelnou přípravu pokrmů, tak dávali kusy hovězího masa pod sedla. Během jízdy se maso naklepalo, aromatizovalo a nasolilo potem koní. Pak už jen stačilo přidat trochu koření a mohlo se hodovat.

Je to romantický příběh a mám ráda jídla s příběhem, ovšem pravděpodobně je jeho původ mnohem prozaičtější. Tatarák zřejmě vzniknul na přelomu 19. a 20. století v Paříži jako steak "l'Americaine". V roce 1921 jej legendární francouzský kuchař a restauratér Auguste Escoffier vydal v reedici své nejslavnější knihy Le Guide culinaire . Recept neobsahoval syrový žloutek a měl být podáván s tatarskou omáčkou. Postupem času se z něho stal steak tartare a v roce 1938 v knize Larousse Gastronomique byl již popsán se syrovým žloutkem a bez tatarské omáčky.