Jak už samotný název dnešního receptu napovídá, jsem původu valašského a to konkrétně z Valašského Meziříčí. Nebudu se tu rozplývat nad krásami a taji tohoto nádherného koutu světa, raději se na Valašsko vypravte a zamilujte se sami :).Ráda bych vám ale ukázala pár receptů, které si z domova nesu a které s láskou a nostalgií často připravuji. Jedním z nich je recept na valašskou kyselicu.
Valašsko byl kraj velmi chudý a tomu odpovídá i jeho tradiční kuchyně. Hodně se pěstovalo zelí a to se po sklizni natlačilo do beček a používalo se do nepřeberného množství pokrmů. Ne nadarmo se na Valašsku říká "Brambory a zelé, živobytí celé". Původní recept na kyselicu byl prostý. Vzala se voda z naloženého zelí a do ní se dalo pár uvařených brambor a to bylo celé. Když byla nějaká slavnostní příležitost, pak se do polévky přidávalo mléko, houby, švestky a v bohatých rodinách i kus špeku nebo klobásky. Polévka, kterou my jíme v dnešní době tedy nemá s tou původní moc společného, ale je uzpůsobena, aby lahodila našim chuťovým pohárkům. U nás doma se vaří pravidelně a patří k mým nejoblíbenějším polévkám.
Je to první polévka a možná i celkově první jídlo, které jsem sama uměla uvařit. Vzpomínám si jak moje maminka ležela nemocná a já ji zelňačku vařila. Otec ji dělával méně kyselou (zelí před vařením proplachoval) a řidší a já s mamkou ji děláme pěkně kyselou a hustou, že v ní stojí lžíce. Pokud preferujete první možnost, pak zelí před vařením propláchněte a dejte polovinu množství mouky.
Recept uvádím s uzeným vývarem a uzeným, což je taková sváteční verze. Místo něho můžete použít i chudší varianty. My jsme třeba používali vodu ve které se vařilo větší množství klobásek, nebo používáme čistou vodu a dáme do polévky místo uzeného výraznou klobásku. Jde i vegetariánská varianta bez masového vývaru a bez uzeniny.
.JPG)