Oko do kuchyně polské a pobaltské

Chudák rendlík delší dobu zahálel z důvodu delší nemoci a dovolené v severním Polsku a Pobaltí. Takže to jdu rychle napravit. Inspirací pro tento příspěvek je právě dovolená, kterou jsme strávili v severním Polsku a Pobaltí (tedy v Litvě, Lotyšsku a Estonsku).

Ostrov Saaremaa

Turisticky jsou tyto země hodně opomíjené, přestože toho mají hodně co nabídnout. Nádhernou přírodu, magická města, přátelské lidi, zajímavou kulturu blízkou té naši... Jsem na jednu stranu ráda, protože tam můžete najít překrásná zapomenutá místa. Můžete nechat nikým nerušeni plynout čas, tak jakoby neexistoval  a užívat si přírodu a klid. Na stranu druhou si tyto země určitě pozornost zaslouží.


Nechci tady povídat o tom co vše tam můžete vidět, chci vám přiblížit hlavně zdejší jídlo. Kuchyně všech zmíněných zemí má hodně společných prvků především je ovlivněná krajinou a zemědělstvím.  Je obecně hodně kalorická, což má kořeny v minulosti, kdy obyvatelé museli přečkat dlouhou a chladnou zimu. Hlavními surovinami používanými v severním Polsku a Pobaltí jsou brambory, zelí, červená řepa, žito (ze kterého se vyrábí hutný tradiční chleba) a houby. Nejen v přímořských oblastech jsou oblíbení slanečci a uzené ryby. Ve všech zemích je i velice rozšířený chov krav a ovcí, z jejichž mléka se vyrábějí výborné sýry. Je zde hodně znát vliv ruské kuchyně (jakby taky ne, když Pobaltské státy byly součástí SSSR) takže jako národní pokrmy zde najdeme např. pirohy, pelmeně, boršč, šašlik

Tak jako mají tyto kuchyně mnoho společného, má i každá kuchyně své národní specifika a oblíbené osvědčené recepty. Začněme s Polskem.

Skanzen v Kluki - domácí chléb s máslem

 Typickým pokrmem jako ostatně ve všech ostatních zmiňovaných zemích je boršč. Jde o hustou polévku připravovanou z červené řepy. Jak už to bývá, recepty se liší kraj od kraje, z rodiny na rodinu. V Polsku se kromě klasického boršče z červené řepy (červený boršč) dělá i boršč bílý, který se dělá z kvásku a zakysané smetany.
Červený boršč může být čirý vývar s masem a řepou, nebo zahuštěný kysanou smetanou. Někdy se přidává vejce.
Další oblíbenou polévkou je žur (žurek), což je také polévka z kvásku, do které se přidávají kvašáky,slanina a vejce.

Ve velké oblibě jsou sledi a to na různé způsoby - marinovaní, solení, uzení.

Co nás zaujalo v Gdaňsku byly stánky s domácím chlebem (cca půl metrové krajíce) se sádlem a škvarky navrch ozdobeným kvašeným okurkem. Kam se hrabe párek v rohlíku! Dále to byla spousta stánků s hotovými jídly jako jsou bigos, dušené vepřové jazyky, masové závitky plněné zelím a pod., které bublaly z velkých pánví na pultech a svou vůní lákaly na míle daleko.

Velice oblíbeným pokrmem je zmíněný bigos - jde o dušený pokrm který se připravuje z kysaného a čerstvého zelí, různých druhů mas, uzeného bůčku a sušených hub. Jde vlastně o velmi hustou polévku, která se podává jako hlavní jídlo. V některých receptech se objevují i sušené švestky a různé druhy koření. Nejlépe chutná několik dní odleželý a samozřejmě má každá rodina svůj osvědčený recept.

Zde je jeden z nich (recept Pavly Ziembové):

Bigos 

Ingredience:

400 g bílého hlávkového zelí
400 g kysaného zelí
400 g vepřového masa
200 g uzeného bůčku
100 ml červeného vína
100 g sušených švestek
1 lžička majoránky
2 lžičky mleté papriky
3 lžíce sádla
1ks větší cibule
1ks klobásky
Bobkový list (asi 2), podle chuti pepř a sůl

Postup přípravy

Nejdříve nakrájíme hlávkové zelí, které potom povaříme do poloměkka v osolené vroucí vodě. Scedíme a necháme okapat. Pak nakrájíme nadrobno cibuli, klobásku na kolečka, maso a bůček na kostičky. Cibuli orestujeme na sádle, přidáme maso. Až maso zbělá, zaprášíme ho paprikou, trošku osmažíme a podlijeme vínem. Přidáme sůl, pepř a za podlévání vodou dusíme do poloměkka. Přidáme bůček, kysané zelí a bobkové listy. Před koncem vaření vmícháme hlávkové zelí, švestky a klobásku. Podle chuti osolíme, opepříme, přidáme majoránku a ještě chvíli povaříme. Podáváme s chlebem.


Pomalu se přesuneme do Litvy.

V Litvě je obvyklé, že se konzumuje přímo hlavní jídlo. Předkrmy nejsou moc oblíbené a dokonce i polévky jsou spíše brány jako hlavní jídlo.

Litevskou specialitou je studený boršč tzv. šaltibarščiai, který je skvělým osvěžením hlavně v horkých dnech.

Ingredience:
salátová okurka
zakysaná smetana
2 středně velké uvařené červené řepy
500 ml kefírového mléka
1/2 svazečku čerstvého kopru
1/2 svazečku čerstvé jarní cibulky s natí
2 vejce uvařená na tvrdo (vychladlá)
200 ml vody
2 oloupané středně velké brambory (uvařené ve slupce)
sůl




Postup přípravy
Nadrobno nasekaný kopr a nať jarní cibulky smícháme v míse se žloutky, které vyjmeme z vajec předem uvařených natvrdo a vychladlých. Přidáme sůl a na kousky nasekaný zbylý bílek a promícháme. Pak přidáme na malé kousky (julienne) nakrájenou nebo nastrouhanou neoloupanou okurku, nastrouhanou oloupanou červenou řepu, kterou jsme předem uvařili ve slupce a nechali vychladnout. Pak přidáme zakysanou smetanu, kefír, vodu.
Vodu můžeme dolévat více dle potřeby, pokud chceme mít pokrm řidší.Vše důkladně promícháme a dosolíme dle chuti. Necháme chvíli stát, aby se propojily chuti. Vše necháme vychladit a podáváme s  vařenými brambory.

 Dalšími tradičními pokrmy Litvy jsou blynai (různě plněné palačinky nebo bramborové placky), cepelinai - bramborové těsto ve tvaru vzducholodě plněné masem, sýrem nebo houbami. Kugelis jsou pak cihly z nastrouhaných brambor, které se ochucují masem nebo sýrem.

Jelikož jsou Pobaltské státy státy přímořskými, za zmínku jistě stojí i ryby. V Litvě jsou tradičním pokrmem zejména na Kurské kose. V každém městečku tu najdete otevřená okna do domů, ze kterých se prodávají skvělé uzené ryby (žuvis). největší laskominou je zdejší tzv. "nidský úhoř". Ten jsme bohužel neochutnali, protože stál cca 1000 Kč. Za to jsme zkusili cejna, makrelu a lososa. Všechny tři ryby byly fantastické a velice mile nás překvapil cejn.


 A teď rychle do Lotyšska.
K tradičním Lotyšským pokrmům patří bramborový salát tzv. rasols, do kterého se kromě obvyklých ingrediencí přidává červená řepa, klobása nebo mleté maso a někdy i sledě.
Dalším jídlem jsou piragi a pelmeni, což jsou plněné taštičky z těsta.
Z polévek je to kromě boršče, kapustová polévka a soljanka.
Mezi pokrmy se také často objevují ryby, především šproty s cibulí, sledě a úhoři.

V Lotyšsku je také velice oblíbené pivo, které je na rozdíl od ostatních zemí poměrně chutné. Pivo je sice nejoblíbenějším nápojem, ale z nápojů si věhlas vydobyl hlavně Rižský černý balzám.

Kurská kosa

Naše putování zakončíme v Estonsku.

Historicky se v Estonsku jedl hlavně žitný chléb a sledě. Jen při výjimečných příležitostech bylo servírováno vepřové maso. Tyto časy jsou už dávno pryč, ale tradice žitného chleba a sleďů v Estonsku stále je.
Velice oblíbeným a pro turisty málo chápaným pokrmem je sült. Jde o vepřové maso zalité v aspiku. Druhů sültu je mnoho, v supermarketu to byla půlka regálu. Já jsem ochutnala 2 druhy a oba mi hodně chutnaly. Chuť bych přirovnala něco mezi našim aspikem a tlačenkou.
Z polévek je zde asi nejoblíbenější soljanka, což je hustý masitý vývar se zeleninou, kyselými okurkami, bramborami ruského původu. V Estonsku se do ní často přidávají ryby.
I zde jsou oblíbené variace na pelmeně, palačinky a bramborové placky.

Co bych vyzdvihla obecně v Pobaltí je kvalita surovin. S naší zemí je to takřka neporovnatelné. Zelenina, ovoce, maso, ryby byly všude krásné, čerstvé a voňavé, většinou z místních zdrojů. I výběr surovin ve velkých supermarketech je daleko větší než u nás. Já jsem byla prostě nadšená.