Když jsem byla malá, tak jsem jednou přišla nečekaně domů (vrátila se dříve z výletu nebo závodů nebo tak něco) a přistihla své rodiče inflagranti. Dělali si smažené játra! Byla jsem tak zhrzená, že je jedí! Vrátíte se nečekaně domů a ono tohle...Nejsem totiž milovníkem jater (velice kulantně řečeno) a játra byla u nás zapovězena. Dříve jsem je totiž nemohla ani cítit bez toho, aby se mi neudělalo nevolno. Noční můrou pro mě byla scéna z filmu Tanec s vlky, kdy se Kevin Costner zakousne do syrových jater právě vyvrhnutého zvířete (pro jednoho nejmenovaného Petra V. naopak tato scéna patří k vrcholům blaha - zdravím Petře :D), krev mu stéká po tváři, zatímco já zvracím do kapesníčku.
Kdo mě zná, tak tohle ví moc dobře a játra by si mi nikdo nedovolil nabídnout. Dokonce se ani o nich v mé přítomnosti nebavilo. Postě játra byla u nás ta, jejichž jméno se nesmí vyslovit. Postupem času se tahle má averze hodně obrousila. Už sním polévku ve které plavou játrové knedlíčky a když jsou drůbeží, tak je i ochutnám. A teď to přijde... Dám si dokonce ráda jemnou drůbeží paštiku a sama spoustu druhů paštik připravuji! A recept, který používám nejčastěji vám teď s chutí přináším.
