Když jsem začínala s vařením, tak kachna pro mě znamenala takový kuchařský vyšší level. Dnes už vím, že šoupnout kachnu do trouby a nechat ji pomalu péct opravdu není žádný kumšt a že kachnu upéct zvládne opravdu každý. Stačí se nebát a nepřehnat to se solí :). A ono to platí u mnoha dalších receptů, které na první pohled budí respekt a dokonce i hrůzu. Třeba taková svíčková je natolik elementární záležitost, že opravdu nechápu, jak může být považována málem za vrchol kulinářského snažení. U některých receptů se zdá, že strašně složité a že jako normální smrtelník je bez kuchařské školy nemůžete zvládnout. Mě se naopak ale zdá, že je to jen jakýsi předsudek, který nám byl kdysi vštěpen a že se jen spousta lidí bojí to kvůli této chiméře zkusit. Píšu to zde proto, protože opravdu se není čeho se bát. Co se může stát? Přinejhorším se vám to nepovede a dáte si k obědu brambory s vajíčkem. Není prostě proč to nezkusit a sami uvidíte, že většina receptů, kterých jste se báli je přímo primitivních. Ale zpět ke kachně.
Dříve jsem kachnu dělala jen pečenou se zelím a knedlíkem. Moc jsem nad tím nepřemýšlela a kachnu jinak nedělala. A přitom je kachní maso tak báječné. Dnes dělám jak pečenou kachnu na různé způsoby, tak si kachnu zpracovávám. Prsíčka používám na minutky, stehna třeba na konfitování, játra na paštiku a zbytek na vývar.
Jeden z receptů, který jsem nedávno dělala na pečenou kachnu vám dnes představím. Kachna je s vůní orientu a podávám ji s kurkumovo-libečkovou rýží.
