Zelňáky se škvarky

Z chalup už se pravidelně kouří, listí ze stromů téměř všechno opadalo, úroda je pod střechou, je brzo tma a venkovní teplota nás vyhání domů pod deku. A není nic lákavějšího, než si pod tu deku zalézt a dát si něco dobrého k snědku. K tomuto času pro mě neodmyslitelně patří hutné polévky, dlouhé hodiny pečené pokrmy z jednoho hrnce, masové pečínky a cokoli ze zelí a dýně. Zelí obecně na podzim a v zimě sním docela hodně a stále objevuji a vymýšlím nové recepty. A těch dobrých receptů není nikdy dost. Tento na slanou buchtu jejíž hlavní surovinou je právě zelí a voňavé domácí škvarky je jedním z nejoblíbenějších.

Pohledy z Rumunska

Rumunsko mě vždycky nějak záhadně přitahovalo a lákalo k návštěvě. Hodně se toho u nás napovídalo o nebezpečnosti, zaostalosti a kvalitě silnic a tak nějak jsem pořád návštěvu odkládala. I když ta myšlenka, že bychom strávili dovolenou v Rumunsku u nás padla několikrát, vždycky se plány změnily. Při naši první dovolené s mým mužem jsme dokonce byli na hranicích Srbska a Rumunska v oblasti národního parku Djerdap, ale hranice jsme tenkrát nepřejeli.

Většina Čechů zná Rumunsko hlavně pro jeho hory a když už se tam někdo vydá, tak na na dlouhý přechod nekonečných hřebenů s krátkou zastávkou v Transylvánii, aby se podívali na hrad Bran nebo do oblasti Banátu a českých vesnic. A nebo taky ta motorce hlavně na slavnou silnici Transfagarasan nebo Transalpina. Ano Rumunsko je hornatá země a pohoří jsou dech beroucí, mě ale vždycky lákalo něco jiného. Lákali mě lidé, jejich mentalita a způsob života. Když jsme se pak minulý rok rozhodli, že naši svatební cestu strávíme v Rumunsku, tak jsem měla obrovskou radost. Při plánování cesty jsme teprve zjistili, kolik krás a nádherných míst tato země skrývá a věděli jsme, že jedna 3 týdenní cesta nebude stačit.  A bylo tomu tak a letos jsme se vrátili znovu. Rumunsko jsme projeli křížem krážem a viděli spoustu zajímavého. Každá část Rumunska je jiná, s jinou architekturou, jinými lidmi a mísí se tady všechny vlivy, které působily na tuto zemi po dlouhá staletí. Nechci tady psát rozsáhlý cestopis, stejně je lepší si to zažít na vlastní kůži. Chci vám přiblížit rumunskou kuchyni a tak napíšu jen poslední zmínku o neskutečně nádherné oblasti Maramureș. Ta se mi navždy zapsala do mého srdce a vím, že se tam budu vracet už celý život. Lidé tady žijí stejně jako před staletím v nádherných dřevěných domech, ke kterým vedou tradiční vyřezávané brány. Je to úžasný obrovský živý skanzen, kde žijí lidé se srdcem na dlani, milí, přátelští, hrdí a neuvěřitelně opravdoví.

Kořeněný kečup

V loni jsem v tuto dobu nestíhala a letos to není o moc lepší. Ale zařekla jsem se, že vám ty moje oblíbené recepty na sirupy, kečupy, chutney a likéry prostě musím napsat. Uvidíme, co letos stihnu. Každopádně se budu snažit napsat co nejvíce. V říjnu vám asi recept na kečup  nebude moc platný a do roka na něho zapomenete. Samozřejmě, že nejlepší kečupy jsou z rajčat posbíraných v plné sezóně, tedy v létě. Tu chuť nenahradíte ničím. Pokud si rajčata nepěstujete sami, snažte si koupit rajčata z produkce ve vašem okolí. Nebo alespoň z české, polské nebo slovenské produkce. Tak máte jistotu, že rajčata nebyla trhaná ještě zelená a zrála někde v kamionu. A také tím pomůžete lokálním zemědělcům a životnímu prostředí. Ale co vám budu, že jo... pojďme rychle na ty recepty.
Dnešní je na úžasný kořeněný kečup, což je moje nejoblíbenější varianta (společně s paprikovým kečupem) a prostě ho musíte vyzkoušet.

Houbový guláš od Červeného rendlíku

Nějak se mi nedaří poslední dobou nic napsat. To víte. Rostou houby. A my jsme pořád v lese, kde už je ani nesbíráme, ale rovnou na ně jdeme s kosou a nůší. Doma to pak přehazujeme vidlemi a když jdeme v noci spát, tak musíme velmi opatrně zalézt pod peřinu, protože listy se sušenými houbami máme i v posteli. No dobře, teď fakt přeháním. Ale pravdou je, že když se rozhlédnu kolem sebe, tak všude ty papíry leží. Pořád hledám lahve, kam bych usušené houby uskladnila a do mrazáku už se nevejde ani další kostka ledu. A to je samozřejmě průběžně přidáváme skoro do každého jídla. Ale to si nestěžuji, to se prosím chlubím :). A jestli i vy máte dostatek hub, udělejte si tento výborný guláš.

Super pálivé kuře a ayran

V těch vedrech to chce něco super pálivého. Pálivé jídlo totiž způsobí, že v těle začne rychleji proudit krev, začnete se potit a tím se podpoří termoregulace. Ne nadarmo v tropických oblastech konzumují právě super ostrá jídla. Prostě až vám bude horko na umření, tak si místo zmrzliny dejte chilli papričku. Uvidíte, jak vám bude hned lépe. No a nebo si místo papričky zkuste udělat oběd podle následujícího receptu. A kdyby se vám zdálo, že to je fakt už moc pálivé. Zapijte to ayranem. Tento nápoj z jogurtu, který je oblíbený po celém Balkáně a Blízkém východě, uhasí oheň v puse. Ayran je podobný arménskému tahn, indickému lassi a íránskému dooghu. Ayran si můžete koupit u většiny stánků s kebabem, nebo v obchodech s balkánskými potravinami. Nevím jak jsou na tom supermarkety, ale věřím, že tam taky ayran koupíte. No ale úplně nejjednodušší bude, když si ho uděláte sami. Stačí vám k tomu totiž jen velké balení dobrého jogurtu.
Kuře podávejte s rýží, která pálivost také zmírní.

Nejlepší tvarůžková pomazánka

Název zní troufale, ale opravdu jsem nejedla lepší tvarůžkovou pomazánku, než je tato. A to mám tvarůžky opravdu ráda a pomazánek a nakládaných tvarůžků v pivu na různé způsoby jsem už ochutnala hodně. Nedávno jsem ji udělala návštěvě a jako pochoutku na bečce s kamarády a všichni chtěli recept. No tak tady je :)

Universální cuketový koláč

Tento recept je naprosto variabilní a ingredience na koláči můžete libovolně měnit podle toho, co máte právě v ledničce, na zahradě, či na co máte právě chuť. Je to vlastně taková pizza, jejíž těsto obsahuje cuketu. 

Přináším vám tedy pár alternativ, ale ingredience si po vyzkoušení kombinujte podle svých preferencí.