Krůtí kebab a pita

Dnešní recept s vámi sdílím hlavně kvůli receptu na chléb pita. Tento chléb pochází z Blízkého východu, pravděpodobně z Mezopotámie a říká se mu také někdy Arabský chléb či Syrský chléb. My ho doma máme moc rádi a jíme ho převážně k různým mezze nebo plněné masem a zeleninou.V zemích, kde se tento chléb tradičně jí, si ho ve velkém dopřáváme, ale bohužel u nás jsem ještě nenarazila v obchodě na tak dobrý, jako třeba na Balkáně. Proto si pitu dělám svou domácí. Vyzkoušela jsem mnoho receptů, než jsem našla ten pravý a vypilovala ho k obrazu svému. Těsto zadělávám v domácí pekárně, ale zvládnete to i ručně.
Jak už jsem psala k pitě si dopřejte různé mezze, maso, saláty, nebo jako já v dnešním receptu krůtí kebaby a hummus.

Voňavé pomalu dušené hovězí s hlívou, kapustičkami a bramborovou kaší

Kdo by se byl nadál, ale už je to pomalu kvartál od Vánoc a máme za dveřmi Velikonoce! Venku je ale hnusně, sychravo a dokonce přes noc nasněžilo, takže to vypadá, že se nám ta zima jen tak nevzdá. Mě skolila choroba a tak ležím v posteli a dívám se na to bílo za okny a vzpomněla jsem si právě na Vánoce. Proto vám přináším recept, který jsem během vánoc vařila a který je ideální do takovéhoto počasí. Prohřeje tělo,  naladí mysl a klidně se může hodit na sváteční oběd. Nebo že by páteční večeři při svíčkách? Poslouží dobře i jako nabíječ energie po pobytu venku v tomto nečase. A protože z jídla krásně voní vánoční koření, možná že si při něm na vánoční čas zavzpomínáte

Vepřenky s hořčičnou kaší

Vepřenky s cibulí jsou zlatá klasika. Hospodský evergreen i dobrota, kterou připravovaly už naše babičky. Základem je kvalitní maso z plecka, ze kterého se udělají placičky. Ty se pak osmaží a jí s čerstvým křupavým chlebem, hořčicí a posypané cibulí.
Vepřenky mám moc ráda a chtěla jsem tuto klasiku trochu pozměnit. Připravila jsem k nim tedy bramborovo-hořčičnou kaši, která se s vepřenkami úžasně doplňuje.

Valašská kyselice od cérky z Valmeza

Jak už samotný název dnešního receptu napovídá, jsem původu valašského a to konkrétně z Valašského Meziříčí. Nebudu se tu rozplývat nad krásami a taji tohoto nádherného koutu světa, raději se na Valašsko vypravte a zamilujte se sami :).
Ráda bych vám ale ukázala pár receptů, které si z domova nesu a které s láskou a nostalgií často připravuji. Jedním z nich je recept na valašskou kyselicu.
Valašsko byl kraj velmi chudý a tomu odpovídá i jeho tradiční kuchyně. Hodně se pěstovalo zelí a to se po sklizni natlačilo do beček a používalo se do nepřeberného množství pokrmů. Ne nadarmo se na Valašsku říká "Brambory a zelé, živobytí celé". Původní recept na kyselicu byl prostý. Vzala se voda z naloženého zelí a do ní se dalo pár uvařených brambor a to bylo celé. Když byla nějaká slavnostní příležitost, pak se do polévky přidávalo mléko, houby, švestky a v bohatých rodinách i kus špeku nebo klobásky. Polévka, kterou my jíme v dnešní době tedy nemá s tou původní moc společného, ale je uzpůsobena, aby lahodila našim chuťovým pohárkům. U nás doma se vaří pravidelně a patří k mým nejoblíbenějším polévkám.
 Je to první polévka a možná i celkově první jídlo, které jsem sama uměla uvařit. Vzpomínám si jak moje maminka ležela nemocná a já ji zelňačku vařila. Otec ji dělával méně kyselou (zelí před vařením proplachoval) a řidší a já s mamkou ji děláme pěkně kyselou a hustou, že v ní stojí lžíce. Pokud preferujete první možnost, pak zelí před vařením propláchněte a dejte polovinu množství  mouky.
Recept uvádím s uzeným vývarem a uzeným, což je taková sváteční verze. Místo něho můžete použít i chudší varianty. My jsme třeba používali vodu ve které se vařilo větší množství klobásek, nebo používáme čistou vodu a dáme do polévky místo uzeného výraznou klobásku. Jde i vegetariánská varianta bez masového vývaru a bez uzeniny.

Kuřecí satay

Dnes vám představím jídlo, které má svůj původ na Jávě v Indonésii a které se brzo stalo Indonéským národním jídlem. Oblíbené je ale ve všech koutech jihovýchodní Asie a bez problému ho dostanete v každém stánku rychlého občerstvení. Ale nejen v nich. Existuje spousta restaurací, které se právě svým originálním satay (čti saté) proslavili. Takže až se vypravíte někam do těchto oblastí, určitě se satay nevyhnete. Otázkou ale je, jestli tam máte namířeno (i když prý strašně zlevnili letenky do Asie) a jestli chcete čekat až tam pojedete. Toto jídlo můžete ochutnat i v některých restauracích v ČR, ale hlavně si ho prostě můžete udělat doma.

Jedná se o kořeněné maso, nakrájené na tenké plátky a podávané ve formě špízu. Svůj prapůvod má toto jídlo někde na středním východě a bylo do Indonésie dovezeno muslimskými obchodníky z Indie, takže se u některých receptů můžete pozorovat indické či blízkovýchodní vlivy kebabu :). Řadí se k nejoblíbenějším pokrmům světa, takže ho prostě musíte zkusit.

Jak už to bývá, druhů satay  existuje nekonečně velké množství a dělají se snad ze všech druhů masa. Dokonce třeba z želvího, hadího či krokodýlího. Nebojte se , nebudu vás nutit, aby jste běžli do zverimexu pro nějakou užovku či nebohou želvu. Zůstaneme u toho nejjednoduššího a to kuřecího satay.
Tradičně se připravuje na grilu a tak si tento recept nezapomeňte zaznamenat a na příští grill párty se s ním pěkně vytáhněte. Zvládnete ho ale udělat i v troubě pod grilem, nebo na grilovací pánvi.

Kyšková polévka od Míši D.

To jsme si tak jednou pěkně popily gin s kamarádkou Míšou, že jsem druhý den telefonovala záchodovou mísou někam až na Měsíc. Bylo mi tak špatně, že jsem nemohla ani návštěvu obědem pohostiti, takže musela návštěva pohostiti mě. Michaela je zdatná kuchařka a ví, co se sluší a patří, takže mi uvařila výtečnou vyprošťovací polévku. Ona jako ze své podstaty asi ta polévka vyprošťovací není, mě ale vytáhla z nejhoršího. Možná by postavila na nohy i Meresjeva (nezasvěcení si načtou knihu Příběh opravdového člověka). A byla tak výborná, že jsem od ní vyprosila recept a svolení, že se o něj můžu podělit na Rendlíku. Polévku zařazuji do svého seznamu nejoblíbenějších polévek. Polévky, která je na tomto seznamu, dokážu sníst sama celý hrnec. Ale tím bych se asi chlubit neměla. No pojďme na ten zázrak

Jednoduchá kuřecí paštika

Když jsem byla malá, tak jsem jednou přišla nečekaně domů (vrátila se dříve z výletu nebo závodů nebo tak něco) a přistihla své rodiče inflagranti. Dělali si smažené játra! Byla jsem tak zhrzená, že je jedí! Vrátíte se nečekaně domů a ono tohle...Nejsem totiž milovníkem jater (velice kulantně řečeno) a játra byla u nás zapovězena. Dříve jsem je totiž nemohla ani cítit bez toho, aby se mi neudělalo nevolno. Noční můrou pro mě byla scéna z filmu Tanec s vlky, kdy se Kevin Costner zakousne do syrových jater právě vyvrhnutého zvířete (pro jednoho nejmenovaného Petra V. naopak tato scéna patří k vrcholům blaha - zdravím Petře :D), krev mu stéká po tváři, zatímco já zvracím do kapesníčku.
Kdo mě zná, tak tohle ví moc dobře a játra by si mi nikdo nedovolil nabídnout. Dokonce se ani o nich v mé přítomnosti nebavilo. Postě játra byla u nás ta, jejichž jméno se nesmí vyslovit. Postupem času se tahle má averze hodně obrousila. Už sním polévku ve které plavou játrové knedlíčky a když jsou drůbeží, tak je i ochutnám. A teď to přijde... Dám si dokonce ráda jemnou drůbeží paštiku a sama spoustu druhů paštik připravuji! A recept, který používám nejčastěji vám teď s chutí přináším.