Zelňáky se škvarky

Z chalup už se pravidelně kouří, listí ze stromů téměř všechno opadalo, úroda je pod střechou, je brzo tma a venkovní teplota nás vyhání domů pod deku. A není nic lákavějšího, než si pod tu deku zalézt a dát si něco dobrého k snědku. K tomuto času pro mě neodmyslitelně patří hutné polévky, dlouhé hodiny pečené pokrmy z jednoho hrnce, masové pečínky a cokoli ze zelí a dýně. Zelí obecně na podzim a v zimě sním docela hodně a stále objevuji a vymýšlím nové recepty. A těch dobrých receptů není nikdy dost. Tento na slanou buchtu jejíž hlavní surovinou je právě zelí a voňavé domácí škvarky je jedním z nejoblíbenějších.

Pohledy z Rumunska

Rumunsko mě vždycky nějak záhadně přitahovalo a lákalo k návštěvě. Hodně se toho u nás napovídalo o nebezpečnosti, zaostalosti a kvalitě silnic a tak nějak jsem pořád návštěvu odkládala. I když ta myšlenka, že bychom strávili dovolenou v Rumunsku u nás padla několikrát, vždycky se plány změnily. Při naši první dovolené s mým mužem jsme dokonce byli na hranicích Srbska a Rumunska v oblasti národního parku Djerdap, ale hranice jsme tenkrát nepřejeli.

Většina Čechů zná Rumunsko hlavně pro jeho hory a když už se tam někdo vydá, tak na na dlouhý přechod nekonečných hřebenů s krátkou zastávkou v Transylvánii, aby se podívali na hrad Bran nebo do oblasti Banátu a českých vesnic. A nebo taky ta motorce hlavně na slavnou silnici Transfagarasan nebo Transalpina. Ano Rumunsko je hornatá země a pohoří jsou dech beroucí, mě ale vždycky lákalo něco jiného. Lákali mě lidé, jejich mentalita a způsob života. Když jsme se pak minulý rok rozhodli, že naši svatební cestu strávíme v Rumunsku, tak jsem měla obrovskou radost. Při plánování cesty jsme teprve zjistili, kolik krás a nádherných míst tato země skrývá a věděli jsme, že jedna 3 týdenní cesta nebude stačit.  A bylo tomu tak a letos jsme se vrátili znovu. Rumunsko jsme projeli křížem krážem a viděli spoustu zajímavého. Každá část Rumunska je jiná, s jinou architekturou, jinými lidmi a mísí se tady všechny vlivy, které působily na tuto zemi po dlouhá staletí. Nechci tady psát rozsáhlý cestopis, stejně je lepší si to zažít na vlastní kůži. Chci vám přiblížit rumunskou kuchyni a tak napíšu jen poslední zmínku o neskutečně nádherné oblasti Maramureș. Ta se mi navždy zapsala do mého srdce a vím, že se tam budu vracet už celý život. Lidé tady žijí stejně jako před staletím v nádherných dřevěných domech, ke kterým vedou tradiční vyřezávané brány. Je to úžasný obrovský živý skanzen, kde žijí lidé se srdcem na dlani, milí, přátelští, hrdí a neuvěřitelně opravdoví.

Kořeněný kečup

V loni jsem v tuto dobu nestíhala a letos to není o moc lepší. Ale zařekla jsem se, že vám ty moje oblíbené recepty na sirupy, kečupy, chutney a likéry prostě musím napsat. Uvidíme, co letos stihnu. Každopádně se budu snažit napsat co nejvíce. V říjnu vám asi recept na kečup  nebude moc platný a do roka na něho zapomenete. Samozřejmě, že nejlepší kečupy jsou z rajčat posbíraných v plné sezóně, tedy v létě. Tu chuť nenahradíte ničím. Pokud si rajčata nepěstujete sami, snažte si koupit rajčata z produkce ve vašem okolí. Nebo alespoň z české, polské nebo slovenské produkce. Tak máte jistotu, že rajčata nebyla trhaná ještě zelená a zrála někde v kamionu. A také tím pomůžete lokálním zemědělcům a životnímu prostředí. Ale co vám budu, že jo... pojďme rychle na ty recepty.
Dnešní je na úžasný kořeněný kečup, což je moje nejoblíbenější varianta (společně s paprikovým kečupem) a prostě ho musíte vyzkoušet.

Houbový guláš od Červeného rendlíku

Nějak se mi nedaří poslední dobou nic napsat. To víte. Rostou houby. A my jsme pořád v lese, kde už je ani nesbíráme, ale rovnou na ně jdeme s kosou a nůší. Doma to pak přehazujeme vidlemi a když jdeme v noci spát, tak musíme velmi opatrně zalézt pod peřinu, protože listy se sušenými houbami máme i v posteli. No dobře, teď fakt přeháním. Ale pravdou je, že když se rozhlédnu kolem sebe, tak všude ty papíry leží. Pořád hledám lahve, kam bych usušené houby uskladnila a do mrazáku už se nevejde ani další kostka ledu. A to je samozřejmě průběžně přidáváme skoro do každého jídla. Ale to si nestěžuji, to se prosím chlubím :). A jestli i vy máte dostatek hub, udělejte si tento výborný guláš.

Super pálivé kuře a ayran

V těch vedrech to chce něco super pálivého. Pálivé jídlo totiž způsobí, že v těle začne rychleji proudit krev, začnete se potit a tím se podpoří termoregulace. Ne nadarmo v tropických oblastech konzumují právě super ostrá jídla. Prostě až vám bude horko na umření, tak si místo zmrzliny dejte chilli papričku. Uvidíte, jak vám bude hned lépe. No a nebo si místo papričky zkuste udělat oběd podle následujícího receptu. A kdyby se vám zdálo, že to je fakt už moc pálivé. Zapijte to ayranem. Tento nápoj z jogurtu, který je oblíbený po celém Balkáně a Blízkém východě, uhasí oheň v puse. Ayran je podobný arménskému tahn, indickému lassi a íránskému dooghu. Ayran si můžete koupit u většiny stánků s kebabem, nebo v obchodech s balkánskými potravinami. Nevím jak jsou na tom supermarkety, ale věřím, že tam taky ayran koupíte. No ale úplně nejjednodušší bude, když si ho uděláte sami. Stačí vám k tomu totiž jen velké balení dobrého jogurtu.
Kuře podávejte s rýží, která pálivost také zmírní.

Nejlepší tvarůžková pomazánka

Název zní troufale, ale opravdu jsem nejedla lepší tvarůžkovou pomazánku, než je tato. A to mám tvarůžky opravdu ráda a pomazánek a nakládaných tvarůžků v pivu na různé způsoby jsem už ochutnala hodně. Nedávno jsem ji udělala návštěvě a jako pochoutku na bečce s kamarády a všichni chtěli recept. No tak tady je :)

Universální cuketový koláč

Tento recept je naprosto variabilní a ingredience na koláči můžete libovolně měnit podle toho, co máte právě v ledničce, na zahradě, či na co máte právě chuť. Je to vlastně taková pizza, jejíž těsto obsahuje cuketu. 

Přináším vám tedy pár alternativ, ale ingredience si po vyzkoušení kombinujte podle svých preferencí.

Cuketovo-rajčatová polévka s quinoou

Další recept, kde využijete cuketu, navíc se super potravinou quinoou, kterou uděláte radost vašemu tělu. Quinoa je obilnina, která je známá jako potravina Inků, tudíž se jedla už před 5000 lety. A proč super potravina? Obsahuje totiž celkovou bílkovinu, tedy všechny esenciální aminokyseliny potřebné pro náš organismus. Je bohatá na vlákninu (které není nikdy dost), obsahuje vápník, hořčík, železo, fosfor, mangan. Disponuje vyšším množstvím betakarotenu, riboflavinu (vitaminu B2) a vitaminu E. Inky byla quinoa nazývána Chisya mama – matka zrno a je známo přes 250 jejich druhů. Využití quinoy je pestré od sladkého pečení, přes saláty, přílohy, slané zapékané pokrmy... takže si ji neváhejte pořídit a něco vyzkoušet. Třeba tuto polévku.

Tymiánové výpečky s dušenou cuketou

Už je tu zase to šílenství. Jako každý rok má každá česká rodina v tuto dobu pár krásek doma a láme si hlavu co s ní. A ti "šťastnější", kteří si ji pěstují sami pak lstivě hledají někoho, kdo ji ještě nemá plné zuby a rád si ji vezme. Ano řeč je o cuketách. Věděli jste ale, že ještě na počátku 80 let minulého století jsme ji u nás vůbec neznali? Cuketa tedy přesněji tykev pochází z oblasti kolem Mexika a zmínky o pěstovaní jsou známé už 7000 p.n.l., ale cuketa jakou známe u nás byla vyšlechtěna v Itálii, kde se stala součástí mnoha tradičních pokrmů.

My jsme jedni z těch, kteří si cuketu pěstují doma a tak ji máme fakt hodně. Ale zároveň si i rádi vezmeme cuketu od sousedů, kteří už neví co s ní. Je totiž tolik skvělých jídel, které se z cukety dají udělat! Takže začínáme. Dnes úplnou klasikou a tou je dušená cuketa ve stylu dušeného zelí. Nelepší je podávaná s vepřovými výpečky. Zkuste ty moje s citrónem a tymiánem, určitě vám zachutnají.

Brambory dauphinois

Je všeobecně známo, že v jednoduchosti je krása. Toto rčení do posledního písmene naplňuje toto klasické francouzské jídlo, jehož původ sahá do 18. století. Jde o rafinovaně jednoduché jídlo a vymysleli ho v oblasti Dauphiné, což je oblast na jihovýchodě Francie. No a na tento původ odkazuje i samotný název pokrmu . V této oblasti společně se Savojskem a Provance jsou oblíbené různé zapékané jídla neboli gratiny a tím nejslavnějším je bezpochyby gratin dauphinois - nebo také pommes de terre dauphinoise, potatoes à la dauphinoise či gratin de pommes à la dauphinoise. Stejně jako existuje více názvů, tak jak už to u takovýchto jídel bývá, existuje i více zaručených a pravých receptů. Klasický francouzský kuchař Escoffier nepoužívá smetanu, Julia Child přidává česnek, Michel Roux nepoužívá mléko a sýr, Jamie Oliver používá červenou cibuli a ančovičky ... a tak dále a atak dále.
Já vám přináším variantu, která chutná nám.

Caldo verde

Caldo verde je polévka. Je to tradiční Portugalská polévka. Výborná polévka. Polévka v Portugalsku podávaná hlavně o svatbách a narozeninách. Polévka jejíž hlavní ingrediencí je kadeřávek. Teda lépe řečeno druh kadeřávku caldo negro. Kadeřávek je výborný druh kapusty. Tento druh kapusty vám vydrží na zahradě i v zimě. Proto si ho určitě nasaďte. Konec zprávy v českém jazyce.

Angreštovo-rebarborový kynutý koláč

Na konci června by se měla sklidit zbylá rebarbora, no stihla jsem to až tento týden. A zároveň nám dozrál angrešt, takže jsem se rozhodla tyto dvě pro mě docela podobné chutě zkombinovat a opravdu se k sobě náramně hodí. Koláč navíc ještě pozdvihne vanilka, která se má opravdu ráda s angreštem. Pokud máte vanilkový lusk, tak ho samozřejmě použijte raději, než esenci, kterou jsem měla doma já. Po zakousnutí do tohoto koláče se vám v možná v hlavě definitivně zabydlí věta "léto je tady".

Vepřová kýta s paprikou a koprem

I když kombinace tohoto jídla může působit poněkud divoce, není se čeho bát. Pokud teda nejste jeden z těch odpůrců kopru. Ale to asi ne, když jste si tento recept otevřel. Já kopr miluji a letos jsem ho zasela opravdu hodně, takže s ním nemusím šetřit a můžu zkoušet nové kombinace. Tato se obzvlášť povedla, takže se musím s vámi podělit.

Guláš z masáků

Pomaličku začínají růst houby a pro nás nastává období, kdy do lesa kromě psů bereme i košíky, hlavu obracíme k zemi a pátráme po malých hnědých pokladech, které s velkou oblibou nejen sbíráme, ale i jíme. Pro mě je zábava i čištění a zapracovávání hub, takže už jsem celá nedočkavá a na sezónu se neuvěřitelně těším. Mám fakt "absťáka" po sezóně minulé, kdy jsme našli jen pár soliterů a já syslila od září hrstku sušených hub, aby bylo alespoň na kubu na vánoce. Sucho udělalo své a minulá sezóna byla pro nás, co se hub týče opravdu mizerná.

Tak jsme si mnuli ruce, když u nás chvilku vydatně pršelo a vyrazili jsme plni očekávání do lesa. Sice náš úlovek ještě nebyl úplně skvělý, nasbírali jsme asi 1/3 tašky suchohřibů, ale v lese bylo fakt hodně masáků - muchomůrek růžovek, které k naší radosti moc lidí nesbírá. Takže jsme měli plný košík těchto vynikajících hub a mohla jsem se pustit do vyvařování. Z masáků jsou fakt skvělé řízky, ty ale zvládnete sami. Kromě nich dělám houbové škvarky, opékám je na másle s kmínem, přidávám je do polévky a pod maso, ale připravuji i skvělý guláš, na který vám dnes přináším recept.

Pokud chcete masáky sbírat, nezapomeňte každou jednotlivou houbu zkontrolovat. Je totiž možné růžovku zaměnit s jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Kontrola je jednoduchá. Stačí si pozorně prohlédnout límeček neboli prstýnek, který je pod kloboučkem. Pokud jsou na něm rýhy, máte vyhráno a houba může putovat do košíku. Pokud ovšem rýhy nevidíte, nebo houba nemá prstýnek vůbec, nebo si prostě nejste jisti, nikdy houbu neberte.

Kyselá koprová polévka s hlívou

Tento recept je inspirován krkonošskou polévkou známou jako "Zalítačka". Je to taková trochu ošizená kulajda, kterou mám fakt ráda a chtěla jsem vyzkoušet něco podobného a krajového abych si rozšířila repertoár a hlavně využít hlívu v takovéto polévce. Každopádně je výborná, originálně se do ní používají normální houby z lesa místo hlívy.

Kdysi jsem na tento recept někde narazila, zapamatovala si jméno a zhruba přípravu, ale už nevím kde jsem na ni narazila a ani strejda google nepomohl. Nikoho v Krkonoších neznám, abych si recept ověřila a ani jsem v těchto končinách dlouho nebyla, že bych se zeptala. Takže pokud máte někdo originální recept na Zalítačku, tak budu ráda, když se s ním podělíte.

Borůvkový "ombré" dort

Nejsem na sladké. A nejsem ani moc dobrá cukrářka. Tím se nechlubím, jen chci předestřít, že ačkoli výsledek vypadá, že jsem nad přípravou strávila mládí a dost se nadřela, není to tak horké a  tento recept zvládne opravdu každý. Švagrová se svým milým slavili narozeniny a já jsem je chtěla překvapit dortem. Nic složitého jsem dělat nemohla, protože mě to nebaví a nevím jak by to dopadlo. Ono když mě něco nebaví, pak výsledek většinou stojí za prd.

Improvizovat jsem nechtěla, protože v této oblasti si nejsem moc jistá v kramflecích a tak jsem se nechala inspirovat skvělým receptem z blogu Pradobroty, což je mimochodem fakt úžasný blog s krásnými fotkami, nejen o sladkém a pečení.

Recept jsem ovšem trochu upravila, protože jsem ho chtěla lehčí a ne tak sladký. Výsledek byl nakonec super (sice ne tak vypilovaný a nádherný jako z Pradobrot, ale na mě dobrý :D ). Oslavencům se nejen líbil, ale i moc chutnal, takže jsem se o upravený recept rozhodla s vámi podělit. 

Pečené kuře v acidofilním mléku s česnekovými výhonky

Název dnešního příspěvku je si trochu delší, ale nebojte příprava nebude nikterak náročná a zdlouhavá. K tomuto receptu mě inspiroval recept, který dělám fakt ráda a to pečené kuře v mléce. Jedná se o tradiční italský recept. Kuře, které se peče v mléce zůstane krásně šťavnaté a má výtečnou jemnou chuť. Protože mám ráda nakyslé chuti, rozhodla jsem se vyzkoušet mléko vyměnit za mléko kysané tedy přesně za acidofilní mléko. Můžete ale použít i kyšku nebo podmáslí. Výsledkem je opět lahodné šťavnaté kuře, s báječnou omáčkou, do které jsem na závěr přidala česnekové výhonky, protože ty se do kyselých omáček náramně hodí. Pokud je ale nemáte k dispozici, vyzkoušejte recept bez nich a příští rok si výhonky sežeňte a vyzkoušejte upgrade s výhonky.
Chtěla jsem ještě upozornit, že kuřata nakupuji na farmě a ty jsou větší než běžná kuřata z velkochovu a i jejich příprava je trochu delší. Vždycky jsem recepty přepisovala na kuřata z velkochovu, ale už to dělat nebudu. Takže pokud kupujete takovéto kuřata, příprava se zkrátí asi o 1/4 ale jedno kuře z velkochovu je asi 2/3 kuřete z farmy.

Slané muffiny s česnekovými výhonky

O česnekových výhoncích jsem vám už na rendlíku psala, takže víte o co jde a pár tipů na jejich použití už znáte. Teď je ta pravá sezóna a čas, kdy si je můžete koupit na trzích, nebo natrhat na zahrádce. Mají široké využití a já jsem je tentokrát použila do slaných muffinů. Nechte se inspirovat a vyzkoušejte je také.

Kuřecí prsa s avokádem

Tento recept si oblíbíte pro jeho naprostou jednoduchost a skvělou výslednou chuť. Avokádo kořeněnému kuřecímu masu dodává netradiční chuť a jemnost a limeta svěžest, takže to z něho dělá perfektní letní jídlo. Tento recept určitě vyzkoušejte při grilovací party. Úspěch je zaručen.

Spaghetti carbonara

Minulý měsíc proběhla médii kauza tzv. carbonaragate. Šlo o to, že francouzský server Le Démotivateur zveřejnil video, které obsahovalo reklamu na těstoviny Barilla s receptem na těstoviny carbonara. Mimochodem tyto těstoviny jsou mezi komerčně vyráběnými těstoviny docela dobrá značka a ráda je používám. Na videu  uvidíte, jak v jedné nádobě mizí syrová cibule s pancetou a těstovinami farfalle. To je podlito vodou, uvařeno a servírováno s kopečkem smetany a syrovým žloutkem. Uf. Toto video rozpoutalo internetovou nevoli nejen na kulinářských webech, ale ohradila se i italská veřejnost, kde tato kauza měla místo i v tištěných mediích jako např. La Repubblica a Corriere della Sera. No Italové jsou hrdí na svou kulinářskou pověst a jejich tradiční recepty si jen tak měnit nenechají. Dokonce volali pro intervenci u francouzského premiéra, samozřejmě myšleno v nadsázce. Není se ale čemu divit. Myslím, že i u nás by se ozvalo spousta hlasů, kdyby vznikla reklama třeba na svíčkovou, kde by místo klasických knedlíků podávali bramborové a omáčka by nebyla z kořenové zeleniny ale ze žampiónů a místo hovězí svíčkové kuřecí prsa (i když hodně „kuchařek“ kuřecí prsa, či jiné maso za svíčkovou považují, protože svíčková je to proto, že je to slavnostní a jí se při svíčkách…). Pokud by vás diskuze zajímala, tak si vyhledejte „carbonaragate“ a počtěte si.

Já jsem při tom čtení o spaghetti carobnara na ně dostala fakt chuť a i když jsem tady kdysi už recept dávala, není od věci si ho zopakovat.