Božské toasty

Dnes vám pootevřu pokličku rendlíku hned brzy z rána. Prozradím vám jednoduchý recept na velice efektní snídani, kterou si klidně můžete dopřát ve všední den, při použití běžných snídaňových surovin. Můžete ale tuto dobrotu jednoduše povýšit na manu vhodnou na slavnostní labužnický ranní dýchánek, použitím luxusnějších ingrediencí. Variace tohoto pokrmu jsou nekonečné a stačí si jen najít tu svou oblíbenou. Pár z mých oblíbených vám prozradím, nejlépe ale bude, když si najdete tu svou.

Červený rendlík jako černý kotlík

Ne nelekejte se. S červeným rendlíkem je vše v pořádku, i když název dnešního příspěvku může být poněkud matoucí a i fakt, že jsem dlouho nepřidala žádný příspěvek ke klidu moc nepřidá. Ti co sledují rendlík i na facebooku ví, že v této době měním bydlení. Přesouvám se z velkoměsta na vesnici do vytouženého domu. A protože koupě takového domu není jednoduchá věc a protože je to dům starý a potřebuje rekonstrukci, než se tam přestěhujeme, tak nezbývá moc času na psaní. Ale neznamená to, že bych nevařila a nevymýšlela nějaké dobroty. Nebojte se, jakmile se to trochu uklidní, tak budu v psaní blogu pokračovat. Mějte tedy se mnou trošku strpení a těšte se na nové články z lepšího zázemí a s vlastními surovinami.

Tafelspitz

Když se vás někdo zeptá, jakou znáte nejtradičnější vídeňskou specialitu, zřejmě vás jako první napadne vídeňský řízek neboli wiener schnitzel s bramborovým salátem. Zkušenější si jistě ještě vzpomenou na sladkosti typu sachr dort (Sachertorte),  jablečný štrůdl (Apfel Strudel) nebo trhanec (Kaiserschmarren) Specialtu, o které je dnešní článek, pak už zmiňují většinou jen ti, kteří o vídeňské kuchyni alespoň něco málo vědí, nebo ve Vídni pobývali, či se zajímají o gastronomii. Není ovšem nic vídeňštějšího, než právě tafelspitz. I ten zmiňovaný řízek pochází z Itálie :)!Je to taková delikatesa, že pokud byste měli ochutnat byť jen jedno jídlo při vaší návštěvě Vídně, určitě si nenechte ujít právě tafelspitz. Ke všemu způsob podávání tohoto jídla je hotový rituál! No co víc si přát? Snad jen najít místo, kde tuto vyhlášenou dobrotu ochutnat. Tím místem je ve Vídni bez jakýchkoli pochybností restaurace Plachuta.

Menu ke svatému Valentýnu

Máme tady svátek sv.Valentýna. Vím, že hodně lidí tento svátek nemá rádo, lkají že je to amerikanismus a že u nás tento svátek nemá tradici a že vznikl díky obchodníkům, kteří potřebovali zaplnit prázdné místo mezi vánoci a velikonoci a že....

Je spousta důvodů proč tento svátek nemít rád, ale je také jeden velký důvod, proč ho rád mít. A tím důvodem je láska. Nechci znít moc pateticky, ale vím, že budu :) Nevidím ale nic špatného na tom, oslavit to nejhezčí,  co člověk může dát a dostávat. Proč tomu nevěnovat pozornost, když může mít svůj svátek kde co. Hodně lidí říká, že nepotřebují žádný určený den na to, aby potěšili svou polovičku. Já také na to svátek nepotřebuji, ale ráda si na Valentýna najdu čas a společně se svým milým, strávím hezký pár společných chvil. Nekupujeme si žádné drahé dárky, ani si neprojevujeme náklonost jinak než kdykoli jindy, jen si vždycky na tento den uděláme něčím radost. A to je moc fajn. K jedné z těchto maličkostí patří i dobrá večeře a tady je pozvánka na ni. Nechejte se inspirovat a zkuste třeba něco podobného připravit pro svého partnera, určitě ho to potěší, i v případě, že není fanouškem tohoto svátku.

Chili con carne

Chili con carne je jedním z nejtradičnějších jídel amerického jihozápadu. Ano píšu amerického, protože tento pokrm opravdu pochází z Ameriky a ne z Mexika, jak si spousta lidí myslí. V Mexiku sice zdomácnělo a je pro turisty vařeno ve spoustě destinací, ale není to jídlo původní. Charles Ramsdall, spisovatel ze San Antonia napsal: „ chili, jak jej známe, nenajdeme nikde v Mexiku, kromě pár míst, které uspokojují přání turistů. Kdyby chili pocházelo z Mexika, bylo by tu i teď. Speciálně pokud by pocházelo od indiánů, jejichž kulinářské tradice a zvyklosti se nezměnily již staletí“

Francouzská cibulačka

Dnes vás seznámím s jednou z mých nejoblíbenějších polévek a to s francouzskou cibulačkou. O této polévce se toho spoustu napsalo a namluvilo a existuje více variant. Dnešní recept je na tmavou cibulačku, jejíž základem je dlouho restovaná a karamelizovaná cibule. Další variantou je bílá cibulačka, která se restuje jen chvilku a vaří se s bešamelem.

Vyzkoušela jsem několik receptů na tuto polévku, z každého jsem si něco vzala, až jsem si nakonec vytvořila recept, který mi nejvíce vyhovuje. Chuť polévky je lehce kyselkavá, což krásně vyrovnává sladkost cibule. 

Sroluj to!

Rolky z rýžového papíru jsou jedním z pokrmů, který vznikl v Asii a je oblíbený po celém světě. Najdete je v menu od gurmánských asijských restauracích po bistra v obchoďácích. Do papíru lze zabalit vše na co si vzpomente, prostě si namícháte směs z ingrediencí které máte rádi a zabalíte je. Fantazii se meze nekladou. Můžete zabalit jak hotovou tepelně upravenou směs i čerstvé ingredience.
Rýžový papír se vyrábí z rýžové mouky, tapiokové mouky, vody a soli. Před přípravou se musí na chvilku namočit do teplé vody, přidat ingredience a zamotat.
Podle následného způsobu zpracování rolek se dají rozdělit na smažené, kterým se říká jarní rolky a nesmažené tak zvané letní, salátové nebo vietnamské jarní rolky.
Ovšem obecné pojmenování rolek z rýžového papíru je složitější, protože v každém státu Asie se rolky jmenují jinak. Ve Vietnamu dokonce pojem jarní rolka znamená na severu něco jiného než na jihu a dochází často k záměnám a překrývání výrazů. Pokud se chcete o rolkách dozvědět více, určitě najdete na internetu spoustu odkazů, začít můžete třeba zde